TPTP se zabývá pouze vlastnostmi CLASSPATH a ROOTDIR.
Soubory k implementaci v době provádění jsou následující:
1. Vše na cestě ke třídě projektu testu kromě následujících typů souboru: .java, .execution, .testsuite, .deploy, .location, .artifact.
2. Jakákoliv testovací aktiva pojící se s artefaktem, jehož se používá k provedení testu
3. Vlastnost CLASSPATH obecných vlastností artefaktu, jehož se používá k provedení testu.
K výpočtu ROOTDIR se používá následujícího postupu:
Krok 1 |
TPTP nejprve hledá na vzdáleném počítači vlastnost umístění ROOTDIR (pokud je zadáno); pokud existuje, potom jeho hodnota se bere jako výstup tohoto kroku.
Pokud vlastnost umístění ROOTDIR nebyla zadána, nebo pokud zadána byla a na vzdáleném počítači neexistuje, TPTP ji odvodí pomocí dočasného adresáře nalezeného v prostředí vzdáleného počítače; hledá LOCAL_AGENT_TEMP_DIR, TEMP a TMP, v uvedeném pořadí, a kterýkoliv je nalezen jako první, je brán jako výstup z tohoto kroku. |
Krok 2 |
TPTP hledá vlastnost umístění USR_NAME na lokálním počítači. Pokud neexistuje, vytáhne vlastnost user.name z Javy (System.getProperty("user.name")). |
Krok 3 |
TPTP skládá výstupy z kroků 1 a 2 a výsledek bere jako ROOTDIR, který se použije. |
Chcete-li nastavit soubory JAR, které budou implementovány a umístěny pod váš ROOTDIR, nastavte pro svůj artefakt parametr CLASSPATH; chcete-li nastavit soubory JAR, které se nemusí implementovat (např. již existují v umístění/na počítači, na který by měly být implementovány), ale přesto musí být zahrnuty na cestu ke třídě, potom nastavte parametr CLASSPATH do svého umístění. Tak rozdíl mezi artefaktem a umístěním CLASSPATH je, zda chcete soubory JAR implementovat a odkazovat na ně, nebo na ně chcete pouze odkazovat v umístění implementace.
Určité knihovny se neimplementují, i když jsou uvedeny v seznamu vlastnosti cesty ke třídě artefaktu. Jedná se o:
Klienti pracovní plochy před TPTP 3.3 nemohou používat řadiče agentů TPTP 3.3 a vyšších (musí pokračovat v užívání starších řadičů agentů z doby před TPTP 3.3). Klienti TPTP 3.3 a vyšších mohou používat jak starší, tak i novější řadiče agentů. Souhrnně řečeno, v současnosti je podpora typu klient/server v TPTP následující:
Klienti >= TPTP 3.3 a Server >= TPTP 3.3 [používají nový protokol pro přenos souborů v případě nezabezpečeného řadiče agentů, v případě zabezpečeného řadiče agentů použijí starý protokol pro přenos souborů]
Klienti >= TPTP 3.3 a Server < TPTP 3.3 [používají starý protokol pro nezabezpečené a zabezpečené řadiče agentů]
Klienti < TPTP 3.3 a Server >= TPTP 3.3 [tato kombinace nefunguje, jelikož starší klienti nerozumí novému serverovému protokolu pro přenos souborů]
Klienti < TPTP 3.3 a Server < TPTP 3.3 [používají starší protokol pro přenos souborů pro nezabezpečené a zabezpečené řadiče agentů]
V TPTP 3.3 a TPTP 4.0 došlo ke změnám ve službě přenosu souborů (aby se zvýšila rychlost implementace), což vedlo k používání nového protokolu pro službu přenosu souborů; všichni klienti před TPTP 3.3 neznají tento nový protokol a z tohoto důvodu dojde k selhání při implementaci testu. Novější klienti znají nový a starý protokol a tudíž implementace bude fungovat.
Zajistěte, aby jakákoliv cesta k souboru, kterou nastavujete ve vlastnostech, náležitě odrážela konvence pojmenování v rámci operačního systému na cílovém počítači. Např. pokud implementujete na Linuxový počítač z klienta Windows a máte zadaný ROOTDIR, řekněme, zkontrolujte, že jeho hodnota je platnou cestou v Linuxu.
Všechny cesty musí být absolutní. Například pod Windows, "C:\myRootDir" je vhodné a pod Linuxem "/home/user/myRootDir" je vhodné - všechny cesty musí být absolutní a nikoli relativní.